To je histórie dlouhá jako lidstvo samo.
Jelikož v písemných materiálech těch největších stěhovavých národů při počátku našeho letopočtu jsme žádnou zmínku o tomto rodu Kudrnů nenašli (stěhovavých proto, že cestování musel mít jejich rod nutně v krvi), usuzujeme že jejich dávní a slavní předkové byly Keltové, neboť tito z důvodů utajení vůbec nepsali, ale moudrosti si předávali z hlavy do hlavy (z palice do palice).
Při archeologickém průzkumu moravského keltského oppida Staré Hradisko byly ale pozůstatky kolomazných pecí nalezeny. Takže pro toto se při svých výzkumech kudrnologové i tolik zaměřují na vše o Keltech.
Kolomaz je produkt, vznikající suchou destilací dřeva v kolomazných pecích, milířích, Dá se v horších formách získat v udírnách, zákoutích kamen se špatným spalováním a vůbec. Že ale není Kolomaz jako Kolomaz dokazuje věhlas Kudrnů. Tito nejslavnější v kolomaznické branži věděli co do své černé mazlaviny přidat, aby obstála při snížení tření těch nejrozličnějších ploch. Jiná byla u selských vozů kde „šlo dřevo na dřevo”, jiná u panských kočárů, kde již byla zkoušena opouzdřená ložiska (zde si například Kudrna vypomáhal husím sádlem) a zouplna jiná pro to fšak víte. Máme zprávy že Kudrnové kolomazí i léčili, třeba kulhavku u dobytků, a jsou nezřídké zprávy jak vhodným přiložením pomohli i lidem.
Jediným dopravním prostředkem Kudrnů býval odjakživa trakař – vozidlo jehož vývoj též silně ovlivnili. Znám je jejich vynález rameních popruhů, čímž odlehčili paže, dále pak nahrazení kolečka při sněhu lyží či vodní úprava – kdy se trakař mění v řiditelné plavidlo. Jen sen o létajícím trakaři se zatím nepodařilo zrealizovat.
Nás ale nejvíc zajímá přímo tento MISTR – náš Jan Žanek Kudrna, oficiálně poslední z tohoto nejstaršího kolomaznického rodu vyznačujícím se i dlohověkostí. Narodil se jako jediný syn v domku, kde Kudrnové odjakživa sídlili – kousek východně od Brna v Mariánském údolí (pod vesničkou Líšeň) 9. září 1833 tátovi Janovi (*1807) a mamince Anežce (*1811). V jejich kolomaznické osadě ještě stále žili i stařešinové rodu – dědeček Jan (*1779) s babičkou Boženkó (*1786). Žanka velmi romanticky ovlivnila i návštěva Karla Hynka Máchy, který se zastavil i ve své černé – rudě podšité peleríně na jaře 1836, tříletého budoucího dobrodruha pohoupal na kolenou a poklábosili drobátko. U Kudrnů K. H. M. parádně uhasil žízeň (kudrnovic slivovice, přezdívaná živá voda bývala světoznámá). Máchovo hašení v Litoměřicích o něco později pak dopadlo zouplně neparádně.
V polovině 19. století vzniká i slavná brzy zlidovělá písnička Jede Kudrna okolo Brna. Žanek rozvážel kolomaz po širém okolí dokonce i do Vídně jí vozil. Tak to vždy přesně bylo! Snaha uspokojit klientelu mu byla přednější než namazání vlastního – příšerňácky vrzajícího – kolečka.
A pak už to šlo ráz na ráz, veden neomylnou intuicí stával u stěžejních dějinných událostí doma i ve světě. Kristova léta např. prožil jako rakouský voják po boku kanonýra Jabůrka, aby 3. července 1866 naposledy namazal osy jeho kanónu. O dva roky později už maže vozy tahající do Prahy základní kameny na Národní divadlo. V roce 1888 spoluzakládal Klub českých turistů. Při hospodářské krizi odejel do Ameriky, skamarádil se s Jackem Londonem a vyhrál kolomaznickou soutěž na Klondike.
Dodal i R. Amundsenovi krabičku famózního skluznicového mazadla. Jinak by Amundsen nikdy nedosáhl jižního pólu jako první. V letadle, kterým letěl R. Amundsen na pomoc trosečníkům ze vzducholodi generála Nobileho, naštěstí nebyl.
Osudné se mu stalo přátelství s Richardem Halliburtonem, který si jej tak oblíbil, že tohoto vitálního staříka v požehnaném věku 106 let vzal v březnu 1939 na svojí džunku plující z Hongkongu do Friska. Jednou přestali vysílat a do Friska nedojeli. Údajně zmizeli v Pacifiku. My ale věříme, že dnes Kudrna i s Ríšó žijí někde na souostroví Midway. V rekordním věku 165 let si užívá zaslouženého odpočinku a zpovzdálí sleduje, jak jeho pokračovatelé pochodují kolem Brna.
povídání napsal Vilda Dvořák
obrázky pro Vildu namaloval Dobra Lukeš